Kontakt

Vyrazili jste na podobnou pouť? Jak se vám vedlo?

Chtěli byste vyrazit na podobnou pouť? Do toho!

V každém případě se nám prosím ozvěte. Jsme zvědaví.

Díky a šťastnou cestu.

Šebík: dan.sebik@email.cz
Brouk: brouk.vsetin@centrum.cz

CESTY 

Jsou lidé, kterým volnost stačí
jen na úrovni vlastní cely.
Ženou se k smrti, aby měli 
to, co má soused, a pokud možno dražší.
I to je cesta – svého druhu;
a oni po ní vysíleně kráčí
po celý život v bludném kruhu. 

A pak jsou druzí, kterým znějí v hlavě
závratné tóny. Ti kašlou na pohodlí
a jestliže se vůbec někdy modlí,
tak k ohni, lesům, potokům a trávě
a k slunci, ať udělá z deště duhu.
A jejich cesta míří nesmlouvavě
někam, kde nelze chodit v kruhu. 

Co ještě patří k rytmu týhle cesty?
Zaťaté zuby a naběhlé žíly,
svírání mozolnatých rukou v pěsti,
ramena otlačená od popruhů –
a taky víra, že jít ixkrát přes rozcestí
bývá hezčí, než hnát se přímo k cíli
a vlastně chodit pořád jenom v kruhu. 

To věčné přibití na kříž cest
je naše touha, odměna – a trest.
Trest za to, že jdem cestou dobrodruhů
a že se nenecháme vést
těmi, co chodí celý život v kruhu. 

Iva Synáková (Tapi), 1979